Technické aspekty

  • Skenery se štěrbinou
    • Skenují postupně R,G,B
    • ICE pomocí IR
    • Nevýhody:
      • pomalé, nevyrábí se, malá hloubka ostrosti
  • Pomocí fotoaparátu
    • Elektronická závěrka, nemá opotřebení jako mechanická. Při masové digitalizaci může už hrát roli
    • IR nejde, protože filtr před čipem odfiltruje neviditelné světlo
    • typické časy 1/50 - 1/8, zdržuje ukládání mimo fotoaparát
    • manuální ostření, zaostření na zrno a pomocí lupy při odcloněném objektivu
    • rovinnost předlohy a čipu
    • makro objektiv optimalizovaný na zvětšení 1:1, ostrost a nezkreslení i v rozích
    • Clonění, zvýšení hloubky ostrosti pro eliminaci nerovnosti filmu ale také zhoršení zrna. Optimální clona pro daný objektiv (Rodagon F4, normálně ale 1-2 clony nad světelností objektivu)
    • minimální ISO pro omezení šumu čipu
    • kompromis mezi snahou a maximalizaci detailu vs. velikost souboru. Rozlišení čipu je větší než rozlišení filmu a tak už neposkytuje detaily. Také otázka rychlosti, zda není lepší archív zdigitalizovat ne v maximální možné kvalitě a případně zdigitalizovat výstavní kusy znova s maximální "péčí"
  • Otázka orientace vrstvy: ideální fotovrstva u objektivu aby se nehomogenita podložky projevila v ostrosti méně
  • Problém barevných filmů
    • Skenování RGB 
    • LED CRI 95+
  • Staré technologie používané u barevných filmů
    • Autochrome: jedna z prvních komerčně úspěšných metod pro barevnou fotografii a filmování na počátku 20. století. Tato technologie byla vyvinuta v roce 1903 firmou Lumière a využívala skleněné desky potažené mletými skleněnými kuličkami (granulemi) v barvách červené, zelené a modré (RGB), které fungovaly jako filtr pro záznam barevného obrazu.
      Autochrome desky byly populární až do 30. let 20. století, než byly nahrazeny pokročilejšími technologiemi jako Kodachrome a dalšími barevnými filmovými procesy.
    • Sublimazione Dufay (Dufaycolor): Tato metoda byla vyvinuta francouzským inženýrem Georgesem Dufayem v 30. letech 20. století. Její princip spočíval v použití speciálního filmu, na němž byly barevné body (drobné filtry v RGB) naneseny pravidelně ve formě mřížky. Tento film byl ve své podstatě podobný Autochromu, ale s pravidelně uspořádanými body, což znamenalo lepší kontrolu nad výslednými barvami.
      Dufaycolor byl v určitém období používán k barevné fotografii a filmování, ale nikdy nezískal takovou popularitu jako jiné barevné filmové procesy, jako například Kodachrome, které se objevily později.